Napadly písně vduši mou,
nezavolány, znenadání,
jako když rosy napadá
po stéblokadeřavé stráni.
Kol se to, kol se to mihá perlami,
i cítím, cítím dech tak mladý, zdravý,
že nevím, zda jsou radostmí, či pláč, či
pláč mé duše usedavý.
Však rosu luna zrodila,
a není, není písním vduši stání:
tekou co slast a siza má, a
den se chystá ku svítání, a
den se chystá ku svítánī.