Napadly písně vduši mou,
nezavolány, znenadání,
jako když rosy napadá
po stéblokaderave stráni. Kol
se to, miha perlami,
i citim dech tak mlady, tak mladý, zdravý,
že nevím, zda jsou radost ma, či pláč, či
pláč, me duše nsedavý.
Však rosu luna zrodila,
a není, a neni písním vduši stáni:
tekou co slast a slza ma, a
den se chystaku svitání, a
den se chystá ku svítánī.